Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sibiřské kočky používané v zooterapii v ČR

13. 5. 2012

 

Sibiřské kočky a felinoterapie – H. Rückerová

 

V tomto příspěvku bych krátce představila naší chovatelskou stanici sibiřských koček,kterou mám spolu s dcerou Radkou Havlenovou a chovatelskou stanici bernských salašnických psů,přes které jsem se vlastně  k felinoterapii dostala.Chovatelka p.Pečenková,od které máme našeho psa se věnovala canisterapii již nějakou dobu a ta mi vlastě nabídla,zda nechci zkusit s kocourky zajít do domova důchodců v Třebechovicích.Už první návštěva mne a myslím že i ty staré lidi nadchla a začala jsem tam jezdit pravidelně.

 

A protože jsem chtěla o felinoterapii vědět co nejvíce tak jsem se stala členkou příspěvkové organizace Auracanis která pořádala různá setkání lidí kteří se věnují zooterapiím.

 

Má práce začala v Domově seniorů v Třebechovicích pod Orebem.Chodíme tam s paní Pečenkovou,která má  bernské salašnické psi,kteří kocourky milují a naše kočky jsou  také na psi zvyklé z domova.Máme zkušenosti,že starší lidé více tíhnou ke kočkám,než ke psům.Starým lidem kočky vyhovují,jak svým klidem,teplem,přítulností,tak myslím i velikostí.

Druhým místem,kam s kocourky docházím je Speciální škola Heyrovského,kde jsou děti na různé mentální úrovni.U těchto dětí,které jsou hodně hyperaktivní a neumí se dlouho soustředit je možná pes trochu lepší v tom,že s ním pobíhají,házejí mu míček apod.S kocourky se učí trpělivosti,snažím se jim povídat o péči o kočky,poslouchají různé kočičí příběhy a při tom si střídavě kočku berou na klín, hladí ji a vyprávějí třeba o tom, jaké mají doma zvířátko.Pak mám vždy připravené nějaké hry nebo tvoření,aby se zbylé děti,které zrovna kočku nemají na klíně zabavily.

 

Další zkušenost mám z Mateřského centra Ratolest z Týniště nad Orlicí,kam jsme byli pozváni na jejich zvířecí den a děti si vlastně mohli pohladit pejska,nebo kočičku.To byli děti od 3 do 6 let a hodně z nich mělo ze zvířat poměrně strach.Děti tam byly spolu s maminkami a tak jsme vlastně propagovali kočky,jako společníky do rodin,protože hodně lidí zná kočky jen jako nemocná toulavá zvířata.Maminky a děti byly překvapené přítulností koček.

V dalším zařízení,kde jsem mohla kočky představit je Prointepo,což je základní škola pro tělesně postižené děti.  Také tam jsme dostali pozvání na den zvířat a děti si kočičku chovaly,hladily a moc se jim to líbilo,hlavně měli motiv pro to aby si procvičily motoriku rukou a i rodiče mi dávali za pravdu,že kočku by doma k postiženým dětem uvítali více než psa,s kterým mají rodiče více práce.Děti,které jsou nemocné a nemohou mít kočku doma,chodí k nám na návštěvu si s kočkami pohrát,aby rodiče měli chvíli čas sami pro sebe.Protože chodím do práce na plný úvazek,nemohu tak často navštěvovat tato zařízení,protože v odpoledních hodinách už chodí děti domů.

 

Sibiřské kočky se myslím na tuto práci dobře hodí.Jsou trpělivé,tíhnou k lidem,mají polodlouhou srst,která je lidem  na omak příjemná a i když línají,dají se dobře udržovat,protože jejich srst neplstnatí a není náročná na údržbu. Jejich srst je vodoodpudivá,v zimě polodlouhosrstá s hustou podsadou,aby chránila proti mrazu a v létě jsou sibiřské kočky vlastně kočky krátkosrsté.

 

Sibiřské kočky jsou poměrně mladé plemeno,které FIFE uznalo teprve v roce 1990.Jsou to vlastně polodlouhosrsté kočky,které mají robustní postavu,výraznou hlavu,na které má být všechno jakoby zaoblené.Jako ostatní severská plemena mají štětečky srsti mezi polštářky tlapek,které slouží jako sněžnice a také  bohatě osrstěný ocas a uši,které slouží jako ochrana před zimou a větrem.Některé zdroje je uvádějí jako kočky hypoalergenní.A v několika knihách o sibiřských kočkách se zdůrazňují jejich „léčebné“ schopnosti.

Ne každá kočka je ale pro tuto práci vhodná a hodně lidí se ptá jak vybrat to správné kotě.

Myslím,že už i u malého kotěte se pozná temperament.Některá koťata jsou už od narození klidnější a jiná temperamentnější.Snad je to i v barvě,jak někteří chovatelé uvádějí.Například prý želvovinové kočky zvláště solid barvy jsou nejtemperamentnější,následují červení kocourci a nejméně temperamentu prý mají kočky stříbřité.Nevím,zda je to pravda a také nemám zkušenosti,zda některá plemena jsou pro NS vhodnější a jiná méně.

 

Myslím,že mnohem důležitější je socializace kotěte.Zvykání si na kontakt s lidmi,běžný provoz domácnosti,aby se nebála cizích lidí,manipulace s kočkou(stříhání drápků)Důležité je i zvyknout kotě na jízdu autem a vše co souvisí s cestováním.a popřípadě i na jiná zvířata.

Dobrým prubířským kamenem jsou i výstavy koček,kde posoudí nejenom exteriér,ale máte možnost i vidět,jak se kočka chová ve stresových situacích a můžete ji tam i zvykat na to,že se jí dotýkají cizí lidé.Zároveň ji můžete připravit i na zkoušky pro návštěvní službu,protože každé prostředí má různá specifika kočka je na ně lépe připravená.Ale nejdůležitější pro tuto práci je myslím výborná souhra člověka se zvířetem a jejich oboustranná důvěra.

Pro mne osobně je felinoterapie činnost,při které mám pocit,že dělám něco dobrého pro lidi,pro kočky ale zároveň i pro sebe.